Cil: Cilem přispěvku je představeni možných zdrojů pro popis lůžkove kapacity nasledne a dlouhodobe pece, identifikace možných rezerv a informaci pro planovani jejich ucelneho využiti. Metodika: Retrospektivni observacni deskriptivni analýza za obdobi 2014–2015. Analyzovana byla struktura lůžkoveho fondu nasledne a dlouhodobe pece a data ze zdravotnich registrů spravovaných UZIS CR v ramci Narodniho informacniho zdravotnickeho systemu (NZIS). Výsledky: Pocet lůžek nasledne a dlouhodobe pece, dle udajů z NZIS od poskytovatelů zdravotnických služeb, vzrostl v roce 2015 o 216 lůžek (28 899 lůžek celkem), což představuje 1% navýseni oproti roku 2014 (28 683 lůžek). Nejvýraznějsi změny v poctech lůžek byly zaznamenany v nemocnicich (+ 556 lůžek), v nemocnicich nasledne pece (minus 215 lůžek), v lecebnach pro dlouhodobě nemocne (minus 106 lůžek) a v ostatnich odborných lecebných ustavech (minus 44 lůžek). Zavěr: U lůžek urcených pro poskytovani nasledne a dlouhodobe pece doslo k narůstu celkoveho poctu lůžek o 216. Mezi poskytovateli lůžkove pece nedoslo v roce 2015 k žadným zasadnim výkyvům. V roce 2015 je patrna změna struktury lůžkových fondů. Využiti lůžkoveho fondu v roce 2015 je na stejne urovni jako v roce 2014. Dilci pokles (o 5 %) je evidovan u nasledných a dlouhodobých lůžek ve fakultnich nemocnicich. Soucasný demografický trend vyžaduje peclive hodnoceni struktury a využiti lůžkoveho fondu tak, aby byla zajistěna kontinuita pece a jeji kvalita.
V poslednich dekadach se množi důkazy o zvýsenem riziku nemoci srdce a cev a renalnich onemocněni u žen, jejichž těhotenstvi bylo komplikovano preeklampsii. Neexistuji standardni doporuceni pro sledovani takto vnimavých žen, ackoliv jejich vcasne vyhledani, primarni i sekundarni prevence a lecba by mohly snižit možnou incidenci kardiovaskularnich onemocněni a zavažných poskozeni ledvin. Je nezbytne vytvořit multidisciplinarni doporuceni založena na důkazech pro screening zvýseně vnimavých žen a jejich potomků a pro dalsi ovlivňovani a řizeni rizika.
Autoři asociovali data Narodniho onkologickeho registru s administrativnimi daty tři nemocnic (Nemocnice Na Bulovce – NNB, Vseobecne fakultni nemocnice – VFN a Thomayerovy nemocnice – TN), ktere jsou sdruženy v jednom Komplexnim onkologickem centru (KOC). Na takto ziskaných cislech prokazuji vysokou migracni zatěž onkologicky nemocnými nejen ze Středoceskeho kraje, kde neni ustaveno žadne KOC, ale i z jiných krajů, kde přislusna KOC jsou a kde je incidence zhoubných novotvarů podstatně nižsi než v hl. m. Praze. S tim kontrastuje nerovnost přistupu k financnim zdrojům (zejmena zdroje EU), kdy mimopražska KOC tento přistup maji relativně velmi jednoduchý. Pacienti maji pravo na výběr zdravotnickeho zařizeni a na výběr lekaře a pojednavane KOC toto pravo cti. Je potěsujici, že je toto KOC nemocnými tak vyhledavano. Je to nepochybně i znamkou vysoke urovně. Na druhe straně je třeba pocitat s limitaci financnich budgetů. Situaci by napomohlo, kdyby finance od platců skutecně směřovaly za pacientem.
Uvod: Demograficke starnuti populace souvisi s narůstem poctu velmi starých nemocných v ordinacich praktických lekařů Předpokladem je proto logicke propojeni cinnosti v ramci geriatrie a praktickeho lekařstvi. Praktický lekař je ten. který zna pacienta dlouhodobě a měl by být schopen identifikovat nahle změny zdravotniho stavu seniora. Problematicka může být skutecnost, zda a do jake miry senior využiva zdravotni peci poskytovanou praktickým lekařem, což může být ovlivněno jeho spokojenosti s peci. Metodika: Nazory respondentů senioru (n - 136) na roli praktickeho lekaře a spokojenost sieho peci byly hodnoceny na zakladě dotaznikoveho průzkumu provaděneho v ordinacich praktických lekařů ve meste Brně (n = 76) a blizkem okoli (n = 60). Dotaznik byl vytvořen s využitim některých položek z validi-zovane a mezinarodně standardizovane skaly pro hodnoceni spokojenosti pacientů s peci praktických lekařů (EUROPEP). Statisticke zpracovani dat bylo provedeno pomoci Pearsonova X2-testu na hladině významnosti a = 0.05. Výsledky: Z výsledků vyplynul statisticky významný vztah mezi přitomnosti chronickeho onemocněni a důvodem k na¬vstěvě praktickeho lekaře. Dalsi sledovane faktory (pohlavi, věk. misto bydlistě) nebyly zhodno-ceny jako statisticky významne souvisejici 5 důvody k navstěvě lekaře. Při hodnoceni spokojenosti s peci praktickeho lekaře nebyly taktež zjistěny statisticky významne rozdily dle věku, pohlavi a mista bydlistě Větsina respondentů deklarovala spokojenost s peci praktickeho lekaře. Zajimavým zjistěnim je, že větsina seniorů (56,6 %) si nepamatovala, zda v poslednich 10 letech změnila praktickeho lekaře přesto, že v 51.5 % uvedla, že si lekaře zvolila na zakladě vlastniho uvaženi a bez doporuceni druhe osoby. Zavěr Dotazovani senioři uvaděli spokojenost s peci praktickeho lekaře. Nejcastějsim uvaděným důvodem k navstěvě lekaře je předpis leků. Jako nejvýznamnějsi hodnotili komunikacni schopnosti lekaře, ochotu, důvěryhodnost a spolehlivost.
Clanek popisuje připad sepse při purulentni spondylodiscitidě a pyelitidě u 80leteho pacienta koncici umrtim nemocneho. Přiznaky, pro něž přichazi do nemocnice, byly zcela nespecificke a meně vyjadřene než v ramci typickeho klinickeho obrazu daneho onemocněni. Clanek se věnuje některým odlisnostem v reakcich imunitniho systemu geriatrickeho pacienta a snaži se na zakladě alterovaných buněcných reakci vysvětlit možnost chybne interpretace přiznaků systemove infekce. Ta může být u stareho clověka, pokud probiha nepovsimnuta, až fatalni. Cilem tohoto sděleni je upozornit na některa uskali diagnostiky i terapie sepse a spondylodiscitidy u geriatrických pacientů a atypicnost klinickeho obrazu zavažneho život ohrožujiciho onemocněni ve vyssim věku.
Uvod: Incidence pacientů s aneuryzmatem abdominalni aorty (AAA) se stale zvysuje a v připadě jeho ruptury zůstava stale velmi vysoka mortalita. Prakticky lekař ma možnost jako prvni pomoci klinickeho vysetřeni vyhledaval rizikove pacienty ohrožene přitomnosti aneuryzmatu, a to hlavně starsi muže, kuřaky s hypertenzi. Cilem teto prace je shrnuti poznatků o AAA jak z recentni literatury, tak ze zkusenosti cevně chirurgickeho pracovistě a vytvořeni strucných doporuceni pro prakticke lekaře. Soubor pacientů: V letech 2010-2015 jsme na nasem pracovisti provedli 144 elektivnich intervenci u pacientů s asymptomatickým AAA (117 otevřených resekci a 27 endo-vaskularnich intervenci) a 80 urgentnich resekcnich výkonů u pacientů s rupturou AAA. Výsledky: Mortalita pacientů po urgentnim intervencnim zakroku byla v nasem sou-boru 48.8%, zatimco po elek-tivnich výkonech pouze 4.3%. Ze souboru vyplýva jasna převaha mužů jak s rupturou AAA (80,0 %), tak podstupujicich elektivni zakrok (83,3 %). Nejdůležitějsim rizikovým faktorem jak vzniku aneuryzmatu, tak i jeho ruptury je hypertenze, ktera byla přitomna u naproste větsiny pacientů. Zajimave je znazorněni poctu ruptur v jednotlivých měsicich, s největsi koncentraci v obdobi duben až cervenec. Diskuze: Vzhledem k absenci narodniho ultrazvukoveho (UŽ) screeningoveho programu v Ceske republice je ambulance praktickeho lekaře prvnim mistem, kde může být cast asymptomatických AAA zachycena pomoci jednoducheho a rychleho fyzikalniho vysetřeni u rizikove populace (muž starsi 65 let, kuřak a hypertonik) s nasledným UZ vysetřenim. Pro pacienta s AAA je zasadni důsledna korekce krevniho tlaku, který je hlavnim rizikovým faktorem ruptury. Praktický lekař by mel provadět pravidelne kontroly krevniho tlaku a eventualně jeho korekci upravou medikace. Po intervencnich zakrocich je casto praktický lekař prvni, kdo ma možnost zjistit připadne komplikace, proto by tyto měl mit na paměti a uzce spolupracovat s cevně chirurgickým pracovistěm. Vzajemna kooperace je zasadni k odhaleni co největsiho poctu asymptomatických AAA a k jejich uspěsně lecbě..
V seniorskem věku casto dochazi ke změnam ve spanku, typicka je přitomnost pocitu nekvalitniho spanku, delsi doba potřebna pro usnuti a předcasne ranni vstavani. S ohledem na tyto aspekty bylo realizovano výzkumne setřeni, jehož hlavnim cilem bylo zmapovat subjektivni pohled na problematiku spanku seniorů, žijicich v domovech pro seniory a ve svem domacim prostředi. Sběr dat proběhl formou dotazniku distribuovaneho seniorům ve věku nad 65 let, žijicim v domacim prostředi a v domovech pro seniory (obdobi srpen až řijen 2013). Výzkumneho setřeni se ucastnilo 262 seniorů z Jihomoravskeho kraje. Průměrný věk seniorů žijicich v domacim prostředi byl 72,5 let, u seniorů v domovech pro seniory 80,7 let. Průměrna spokojenost s kvalitou spanku (stupnice 1–5) v domacim prostředi byla 2,24 a v domovech pro seniory 2,47. Přitomnost ritualů spojených s usinanim se statisticky významně neodlisovala v zavislosti na prostředi seniorů (p = 0,061). Statisticky významný rozdil byl potvrzen v připadě výskytu deklarovaných rusivých elementů v zavislosti na prostředi seniorů (v neprospěch domovů pro seniory, p = 0,0002). Odpocatost po nocnim spanku se statisticky významně snižuje se vzrůstajicim věkem seniorů, p = 0,028.
Kazuistika popisuje připad mladeho muže s diagnostikovaným akutnim infarktem myokardu, v anamneze bez významnějsich kardiovaskularnich rizik, kromě kouřeni. Podle změn v krevnim obraze byla jako přicina vzniku infarktu myokardu urcena trombocytoza, ktera byla nasledně diagnostikovana jako esencialni trombocytemie. Esencialni trombocytemie je vzacne onemocněni castěji se vyskytujici spise u starsi populace, výskyt v mladsim věku je ojedinělý, ale přesto je důležite na tuto diagnozu myslet. Tato kazuistika chce upozornit na riziko vzniku trombotických komplikaci u esencialni trombocytemie. Aby bylo možne předejit těmto mnohdy fatalnim komplikacim, je důležita vcasna diagnostika, urceni miry rizika vzniku komplikaci a nasledna lecba ci sledovani vývoje tohoto onemocněni. Obecně je hlavni přicinou vzniku infarktu myokardu ateroskleroza, nicmeně u mladsich pacientů je nutne myslet i na meně obvykle rizikove faktory, jako je např. pravě esencialni trombocytemie.
Alzheimerova choroba (ACH) je nejcastějsi forma demence. Jednase o degenerativni, nevylecitelne a terminalni onemocněni.Postihuje vysoke procento lidi na celem světě. Etiologie nemocineni stale znama, ale existuje řada rizikových faktorů, kterezvysuji pravděpodobnost vzniku onemocněni. V publikaci jsouzpracovany výsledky dotaznikoveho setřeni provedeneho v ramcistudie Epidemiologie a genetika Alzheimerovy choroby u 307pacientů psychiatrických leceben s diagnozou ACH a u 96pacientů kontrolni skupiny bez ACH dle stanovených kriterii.Otazky z dotazniku byly zaměřeny na identifikacni udaje,rodinný stav, vzdělani, životni styl, vybrane rizikove faktoryvcetně vaskularnich, zajmy, zaměstnani, průběh onemocněni,výskyt ACH v rodině a výsledky Minimental State Examination(MMSE). Přestože se jedna o prvni zpracovani mensiho pilotnihosouboru, z výsledků bylo naznaceno, že pacienti s ACH maji vanamneze castěji kardiovaskularni onemocněni (KVN) a urazhlavy. Naopak neměli v anamneze castěji diabetes mellitus,hypertenzi a centralni mozkovou přihodu.
Nutricni stav je hlavni determinantou kvality života obecně. Významnějsi je u osob vyssiho věku - seniorů. Zdravotnici by proto měli věnovat pozornost seniorům za hospitalizace, u nichž hrozi vyssi riziko rozvoje malnutrice. Metodika: V prospektivni studii (po dobu 6 měsiců) bylo hodnoceno 104 seniorů hospitalizovaných na internim odděleni. Hodnoceny byly zakladni udaje: výska, vaha, BMI, dieta, znamky dyspepsie apod. Nasledně byl hodnocen vztah mezi urovni sebepece dle ADL. kognitivni urovně dle MMSE a skore nutricniho rizika. Statisticke zpracovani dat bylo provedeno pomoci Pearsonova chi-kva-drat testu, Kruskal-Wallisova testu, Mann-Whitney U testu a Fischerova testu. Výsledky: Zjistili jsme statisticky významný vztah mezi urovni nutricniho stavu a MMSE. Taktež komorbidity byly zhodnoceny jako statisticky významně souvisejici s rizikem malnutrice na pocatku sledovaneho obdobi. Výskyt polypragmazie souvisel s nutricnim skore. Zavěr: Nutricni stav ovlivňuje kvalitu života seniorů a jejich schopnosti v době hospitaliace. Za efektivni považujeme využiti standardizovaných testů k hodnoceni nejen nutricniho stavu seniorů.
Parametr CAVI (Cardio–Ankle Vascular Index) vyjadřuje tuhost arterii (arterial stiffness), ktera se zvysuje s postupujicim arteriosklerotickým procesem v cevach. Biologický věk arterii by měl odpovidat skutecnemu věku vysetřovaneho. Neni-li tomu tak, vzrůsta i pravděpodobnost vzniku kardiovaskularnich chorob. Nasim cilem bylo porovnat hodnotu CAVI v jednotlivých věkových skupinach žen a mužů, a dale posoudit vliv aktivniho sportovani na stav cev u aktivnich sportovců a nesportovců.
Prostatický specifický antigen (PSA) představuje v soucasnosti nejdůležitějsi marker nadorových onemocněni prostaty, avsak patři mezi markery kde dochazi k naruseni integrity tkaně. Proto jsou hledany markery, pomoci kterých by bylo možne identifikovat karcinom prostaty pouhou analýzou moci. Jednou z latek,jejichž potencial by se mohl v diagnostice karcinomu prostaty využit, je neproteinogenni aminokyselina sarkosin. Podle několika studii je sarkosin hodnocen jako výrazně lepsi marker rozvijejicich se nadorů prostaty než PSA, a proto bylo cilem teto prace zavedeni jednoducheho testu na hladinu sarkosinu v moci pacientů s diagnostikovaným zhoubným nadorem prostaty a zdrave kontrolni skupiny. Pro analýzu sarkosinu bylo použito celkem 55 vzorků mužske moci; 23 kontrolnich vzorků a 32 vzorků od pacientů s rakovinou prostaty (z Urologicke kliniky FN u sv. Anny). V teto studii jsme potvrdili, že koncentrace sarkosinu u vzorků moci pactentů s diagnostikovaným zhoubným nadorem prostaty jsou detekovatelne [v rozmezi 120-1500 mikroM a pruměrnou koncentraci 505 mikroM). Koncentrace sarkosinu u zdravých osob byla pod limitem detekce teto metody. Ziskane pozitivni výsledky naznacuji, že detekce sarkosinu muže mit potencionalni význam v diagnostice zhoubneho nadoru prostaty.
Přispěvek prezentuje výsledky průzkumneho setřeni mezi vseobecnými sestrami pracujicimi u praktických lekařů v problematice kolorektalniho karcinomu a zejmena jeho prevence. Výzkumne setřeni bylo provedeno formou dotaznikoveho setřeni a zjisťovalo nazory a znalosti vseobecných sester pracujicich v ordinacich praktických lekařů na problematiku kolorektalniho karcinomu v primarni peci. Prace podava přehled znalosti a postupů vseobecných sester pracujicich v prvni linii o preventivnich opatřenich proti vzniku a vcasnemu zachytu nadoroveho onemocněni.
Primarni prevence prokazatelně a významně přispiva ke kvalitě zdravi a života lidskeho jedince. Svou roli v prevenci sehrava aktivni a zodpovědný přistup praktickeho lekaře, který sveho klienta/pacienta provazi v systemu zdravotni pece po celý život. Přelomovým obdobim v kontinuitě poskytovane pece je pak přechod z ordinace praktickeho lekaře pro děti a dorost (PLDD) do ordinace praktickeho lekaře pro dospěle (PLD). Primarni prevence je zacilena na dosud zdrave jedince a neoddiskutovatelně tedy vyžaduje jejich výrazně aktivni přistup. Z tohoto pohledu se situace postupně zlepsuje, a lze vysledovat aktivnějsi postoj jednotlivců vůci svemu zdravi. Zdaleka vsak ne žadoucim způsobem a efektem na incidenci zejmena nepřenosných nemoci hromadneho výskytu. Prezentovane výzkumne setřeni bylo provedeno formou dotazniku a zaměřilo se na management prace v ordinaci praktickeho lekaře pro dospěle ve vztahu k primarni prevenci. Přispěvek předklada vybrane výsledky průzkumneho setřeni v primarni peci mezi PLD, jejich nazory a vztah k primarni prevenci.
Těžke kovy vyskytujici se v životnim prostředi maji nezanedbatelný vliv na lidske zdravi. Diky jejich schopnosti kumulace v rostlinných a nasledně živocisných tkanich se stavaji soucasti potravniho řetězce. Nejzavažnějsim ucinkem těžkých kovů v toxicke koncentraci je to, že funguji jako enzymaticke jedy a zasahuji najednou do mnoha buněcných a metabolických procesů. Je znamo, že mezi jednotlivými živocisnými druhy i jedinci tehož druhu existuje znacna variabilita v ucinku těžkých kovů. Jednou z přicin vnitrodruhove variability může být rozdilna mira exprese a funkcnosti kov-vazajicich peptidů (metalothioneinů, glutathionu), ktere pomahaji při detoxikaci organizmu. V některých připadech je změna exprese ci funkce způsobena přitomnosti jednonukleotidových polymorfizmů (SNP). Pakliže se organizmus nedokaže patřicně vyrovnat s negativnimi ucinky těžkých kovů, může dochazet k zvýsene incidenci různých chorob. Hladina exprese metalothioneinů (MT) a polymorfizmy v MT sekvenci byly v mnoha studiich dany do souvislosti s rizikem vzniku různých onemocněni a množstvim těžkých kovů ve tkanich. S polymorfizmy v genech pro metalothionein již bylo asociovano riziko vzniku diabetu 2. typu, kardiovaskularnich nemoci a aterosklerozy. Některe polymorfizmy tež souvisely s vyssi hladinou kadmia a olova v krvi a ledvinach a nedostatkem zinku a mědi v organizmu. Nadměrna exprese MT může vsak vest k ochraně buněk, ktere by za spravných okolnosti měly podlehnout apoptoze. Zvýsena exprese metalothioneinu byla pozorovana u buněk rakoviny prsu, střev a žaludku, mocoveho měchýře, prostaty, hlavy a krku.
Akutni srdecni selhani (ASS) je syndrom s nepřiznivou prognozou, jehož prevalence neustale narůsta. Cilem nasi prace je popsat charakteristiky, lecbu a prognozu pacientů hospitalizovaných pro tuto diagnozu v regionalni nemocnici okresniho typu a upozornit na výhody zvýseneho dohledu a edukace těchto nemocných casně po propustěni z nemocnice. Pacienti a metodika: V obdobi 1/2007 až 5/2009 (tj. 29 měsiců) bylo hospitalizovano v nemocnici ve Frýdku-Mistku celkem 752 pacientů s diagnozou ASS. Cast sledovaných byla v danem obdobi se stejnou diagnozu rehospitalizovana, a to 2–6krat. Data byla sbirana lekaři do Narodniho registru akutniho srdecniho selhani AHEAD, systematicke řazeni pacientů se srdecnim selhanim bylo provaděno na zakladě Doporuceni CKS pro akutni srdecni selhani (verze 2005). Statistickou analýzu jsme provedli ve spolupraci s Institutem biostatistiky a analýz MU Brno. Výsledky: ASS tvoři na internim odděleni nasi nemocnice cca 9 % vsech hospitalizaci. V dane spadove oblasti to představuje přibližně 245 hospitalizaci na 100 000 obyvatel/rok. Median doby hospitalizace pro ASS byl u nas ve sledovanem obdobi 6,5 dne. Větsinou se jednalo o polymorbidni nemocne vyssiho věku s medianem 77,5 let. Celkem 30 % hospitalizovaných bylo při propustěni nesoběstacných, 5 % bylo dale hospitalizovano v lecebně dlouhodobě nemocných, 8,6 % pacientů bylo přeloženo do kardiocentra, 70 % hospitalizovaných bylo propustěno domů. 18 % sledovaných bylo alespoň jednou ve sledovanem obdobi rehospitalizovano pro ASS. Hospitalizacni mortalita byla 14,4 %, třicetidenni mortalita byla 16,8 %. Jednolete přežiti bylo 70,3 % a dvoulete přežiti 54,9 %. Zavěr: V předložene praci potvrzujeme nepřiznivou prognozu hospitalizovaných se syndromem ASS. Povaha onemocněni přinasi nutnost pochopeni a zvladnuti lecebných opatřeni pacientem i jeho nejbližsimi. Nasi snahou je zlepsit prognozu a kvalitu života nemocných a omezit nutnost rehospitalizaci. Zavedeni komplexnich ambulantnich osetřovatelských programů pro nemocne se srdecnim selhanim vidime jako krok významně zlepsujici peci o nase nemocne, který zaroveň snižuje naklady na nakladnou opakovanou hospitalizacni lecbu srdecniho selhani.
Clanek poskytuje srovnani mezi delkou života ve zdravi (HLY) a naději dožiti (LE) v Ceske republice a ve Svedsku v letech 1962 a 2010. Zvýseni LE mezi roky 1962 a 2010 bylo ve Svedsku způsobeno prodlouženim života ve zdravi, zatim co v CR to byl převažně důsledek prodlouženi života chronicky nemocných. Praktickým lekařům připada rostouci role v podpoře zdravi, prevenci, zdravotni výchově a ve veřejnem zdravotnictvi.
Kouřeni je nejvýznamnějsi jednotlivý preventabilni rizikový faktor zvýsene nemocnosti a předcasne umrtnosti. U větsina kuřaků se rozvine fyzicka a behavioralni zavislost.Nový přistup pro zanechani kouřeni prezentuji nikotinove vakciny: vyvolavaji produkci protilatek važicich nikotin, který nemůže proniknout do mozku a kuřak nema přijemnou odezvu. Prvni klinicke studie potvrdily dobrou toleranci a odezvu vakcin, ale imunologicka odpověď vykazovala velkou individualni variabilitu.
