Už několik měsiců mame v Ceske republice k dispozici nový injekcni preparat k lecbě obezity. Saxenda (liraglutid 3 mg) je urcena k lecbě obeznich pacientů, pokud maji BMI vyssi než 30 kg/m², nebo u pacientů s BMI ≥ 27 kg/m², za přitomnosti alespoň jedne komorbidity souvisejici s nadvahou. Připravek může být předepsan dospělemu pacientovi, pokud je mu vice než 18 let. U starsich pacientů neni nutna žadna uprava davkovani. Zkusenosti s lecbou pacientů ve věku ≥ 75 let jsou omezene a použiti u těchto pacientů se nedoporucuje. Zatim mame jen kratke zkusenosti s timto lekem, ale i ty naznacuji, že se bude jednat o lek velmi ucinný s minimem nežadoucich ucinků. Předložený clanek se snaži z praktickeho pohledu shrnout nejcastějsi obtiže, se kterými se lekař setka při terapii injekcni preparatem liraglutid 3 mg, který je urcen k lecbě obezity a nadvahy jak diabetiků, tak nediabetických pacientů.
Edem dolnich koncetin je castým problemem v klinicke praxi. Může být projevem mnoha patofyziologických stavů, u nichžse objevuje řada faktorů ovlivňujicich tlakovou rovnovahu mezi kapilarou a intersticialnim prostorem. Chronický edem dolnikoncetiny může být spojen se systemovým onemocněnim nebo může mit lokalni přicinu omezenou pouze na dolni koncetiny.V klinicke praxi je důležita diferenciace chronicke žilni nedostatecnosti, hluboke žilni trombozy a lymfatickeho edemu s edemyz jiných přicin. Tento clanek se zaměřuje na rychlou orientaci v etiologii, diferencialni diagnostice a lecbě edemu dolnich koncetin.
Autor předkládá poslední poznatky o použití bakteriálních lyzátů u alergických onemocnění a průduškového astmatu.Uvádí novinky posledních let z experimentálních i klinických studií, které se týkají mechanismu účinku, indikací i rizik podávání těchto přípravků.Uvádí i farmakoekonomické studie, které potvrzují užitečnost používání bakteriálních lyzátů
Clanek popusuje ucinek sacubitril valsartanu, dualniho inhibitoru neprilysin a angiotensinu II na kreni tlak a srdecni selhani.
Bronchialni astma je heterogenni onemocněni s řadou různých fenotypů a endotypů, ktere vyžaduji odlisný přistup k lecbě zejmena u těžkých perzistujicich forem refrakternich na standardni terapii. Těžke refrakterni astma představuje zavažný zdravotni problem s vysokou morbiditou, mortalitou nemocných a znacnou ekonomickou zatěži pro spolecnost. Významným pokrokem v terapii těžkeho astmatu v poslednich letech bylo zavedeni biologicke lecby cilene na alergicke a nealergicke eozinofilni astma. V běžne praxi jsou použivany monoklonalni protilatky proti imunoglobulinu E, interleukinu-5 a nejnověji se zavadi lecba blokujici ucinky interleukinu-4 a 13. Ostatni možnosti terapie jsou zatim ve fazi výzkumu, přicemž největsim problemem zůstava lecba těžkeho non‑eozinofilniho astmatu.
Dyslipidemie představuje rizikový faktor mnoha onemocněni, z nichž za nejzavažnějsi je považovana ateroskleroza jako přicina pozdějsiho rozvoje kardiovaskularnich onemocněni, ktera představuji stale nejvýznamnějsi přicinu umrti na celem světě. V soucasne době teměř nikdo nezpochybňuje lecbu dyslipidemii jako ucinný prostředek v prevenci kardiovaskularnich chorob. Jejim zakladem jsou u vsech nemocných opatřeni nefarmakologicka, lekem prvni volby jsou potom statiny, o jejichž prospěsnosti a bezpecnosti mame dlouhodobe důkazy. Aby vsak lecba dyslipidemii splnila svůj hlavni cil, tj. snižovani kardiovaskularni morbidity a mortality, je nezbytne dosahovat cilových hladin LDL-cholesterolu, jejichž stanoveni se řidi celkovým kardiovaskularnim rizikem. To se v praxi děje jen u maleho procenta pacientů. Přicin tohoto neuspěchu je cela řada, stejně tak mame ale i nemale možnosti, jak tento nepřiznivý trend zvratit.
Racionalizace farmakoterapie geriatrických pacientů je komplikovaný proces zaměřený spíše na redukci potenciálně zbytných léčiv a léčiv s negativním poměrem rizik a benefitů. Na druhé straně podání kalcia a vitaminu D patří mezi oprávněné intervence u pacientů se sníženým podílem kostního minerálu. Prevalence osteoporózy i osteopenie narůstá s věkem u obou pohlaví, přestože mírně odlišným způsobem. Jaká je tedy vhodná dávka substituce kalcia, jaké existují kalciové soli a jaké jsou jejich vlastnosti, jaký zvolit dávkovací interval substituce a jaké faktory, včetně farmakologických, mohou hrát roli v metabolismu kalcia? To všechno jsou otázky, které v níže uvedeném sdělení rozebereme podrobněji. Klíčová slova: stárnutí, osteoporóza, terapie osteoporózy, racionalizace, soli vápníku.
Mirna arterialni hypertenze (hypertenze 1. stupně) je definovana jako krevni tlak mezi 140–159/90–99 mmHg. Farmakologicka antihypertenzni lecba hypertenze je indikovana u nemocných s manifestnim kardiovaskularnim onemocněnim nebo s vysokým kardiovaskularnim rizikem. Nedavno publikovana data ukazuji, že benefit z farmakologicke lecby maji i nemocni s celkově nizkým kardiovaskularnim rizikem. Lecbu zahajujeme monoterapii nebo kombinacni lecbou v nizkých davkach, nejlepe ve formě fixnich lekových kombinaci, jejichž použivani vede k vyssi adherenci k lecbě. Dvojkombinaci leků, ktera ma nejsirsi klinicke použiti, je inhibitor angiotenzin konvertujiciho enzymu nebo sartan + blokator kalciových kanalů. Z fixnich lekových kombinaci dostupných na nasem trhu ma nejvice udajů o sve prospěsnosti kombinace perindopril + amlodipin.
V tomto clanku předkladame v klinicke kazuistice zkusenost s užitim nove fixni kombinace β‑blokatoru bisoprololu a inhibitoru ACE perindoprilu. Poukazujeme na sirokou paletu indikaci pro podavani tohoto leku. Zaroveň se, vzhledem k přitomnosti β‑blokatoru v teto kombinaci, zaměřujeme na některe „mýty“, ktere se mohou vyskytovat při lecbě pravě touto lekovou skupinou.
Hypertenzi rezistentni na lecbu v soucasne době rozumime stav, kdy doporucena lecba nedokaže snižit hodnoty krevniho tlaku (TK) v ordinaci lekaře na < 140/90 mm Hg a nedostatecna kontrola hypertenze je potvrzena ambulantni monitoraci TK nebo měřenim TK v domacich podminkach. Doporucena medikamentozni lecba rezistentni hypertenze zahrnuje kombinaci tři antihypertenziv podavaných v optimalnich nebo maximalně tolerovaných davkach; soucasti kombinace by mělo být diuretikum, dale obvykle nejcastěji inhibitor ACE/sartan + blokator kalciových kanalů. Odhadovana prevalence při použiti teto definice je pravděpodobně meně než 10 % u medikamentozně lecených hypertoniků. Vždy je třeba vyloucit pseudorezistentni hypertenzi a sekundarni přiciny hypertenze. Jako ctvrtý lek do kombinace je v soucasne době doporucovan spironolakton až do davky 50 mg denně. Je upřednostňovano uživani fixnich kombinaci.
Gestacni diabetes mellitus (GDM) patři mezi specificke komplikace těhotenstvi a je charakterizovan zhorsenou glukozovou toleranci při dysfunkci beta‑buněk pankreatu na pozadi inzulinove rezistence. V těhotenstvi dochazi k řadě fyziologických změn, kdy se tělo matky snaži zajistit vsechny požadavky pro rostouci plod. Jednou z nich je inzulinova rezistence, ktera dosahuje vrcholu v třetim trimestru. Pokud nejsou beta‑buňky pankreatu schopny uvolňovat dostatek inzulinu na pokryti vznikle inzulinove rezistence, dojde ke vzniku gestacniho diabetu. Patofyziologicky k tomuto mechanismu přispiva tukova tkaň jako endokrinni organ a dale se v posledni době zkouma i vliv střevniho mikrobiomu. GDM je spojen s komplikacemi postihujicimi jak matku, tak ditě, a proto se nově studie zaměřuji na možnosti prevence a efektivni lecby GDM.
Diabetologická ambulance, Veselí nad Moravou Diabetes mellitus 2. typu je chronické progredující onemocnění, které může provázet naše pacienty i desítky let.Kromě mnoha doporučení týkajících se změny životního stylu, stravování a pohybové aktivity, kterých se jim od nás dostává, již od záchytu nemoci dle současných doporučení musí užívat i medikaci, které s délkou trvání nemoci neustále přibývá
Terapie osteoporozy je různoroda, nicmeně jejim zakladem je kromě fyzicke aktivity dostacený přisun vapniku potravoua synteza vitaminu D v pokožce po ozařeni sluncem. Pokud množstvi těchto nutrientů neni v potravě dostatecne, musi sesuplementovat medikamentozně. Druhou nejcastějsi lecebnou modalitou je lecba antiresorpcni, zahrnujici zejmena bisfosfonaty,dale pak lecba osteoanabolicka. Nověji je k dispozici i lecba biologicka. Terapie by měla být dlouhodoba a je nutnaadherence a motivace pacienta k lecbě.
Léčba vzácných onemocnění v kardiologii může být buď nespecifická nebo specifická. Mezi nespecifickou léčbu patří symptomatická terapie nebo léčba komplikací vzácných onemocnění. Specifická léčba se snaží ovlivnit přímo patofyziologický mechanismus vzniku onemocnění. Jako modelové příklady vzácných onemocnění a posunu v jejich léčbě uvádíme dvě jednotky. Jednak Fabryho chorobu, kde léčebné postupy založené na zvýšení aktivity postiženého enzymu jsou schopny výrazně zpomalit progresi onemocnění. A dále pak srdeční komplikace transthyretinové amyloidózy. Relativně nedávno byla uveřejněna data u nemocných s kardiomyopatií na podkladě transthyretinové amyloidózy, která podporují rozšíření léčby původně vzácné familiární amyloidové neuropatie na širší skupinu pacientů s kardiální manifestací. Klíčová slova: vzácná onemocnění, Fabryho nemoc, transthyretinová amyloidóza, léčba.
