Diskuse analyzuje fenomén nejistoty, jako ústřední pojem filosofie edukace, mající zásadní dopad na školní prostředí – a to jak v rovině nejistoty obsahové a didaktické, tak také v rovině potřeby jistoty. Popisuje potřeby aktérů vzdělávání přebývat v poli jistoty a současně přístupy, které k tomuto pojetí směřují, a to včetně nezamýšlených dopadů do praktického uspořádání výuky a témata v pedagogické literatuře. Nezamýšlené nebo nevědomé dopady potřeby jistoty studie popisuje jako silnou formu současného pedagogického i školského pole. Ukazuje se, že pokud má být pedagogika aktivitou vedoucí k utváření dynamické identity studujících a směřující k jejich schopnosti bytí ve světě, je nebytné nejistotu do filosofie edukace integrovat a promýšlet ji v kontextu vzdělávacích obsahů, přístupů, metod i forem edukace. Kritická reflexe a integrace nejistoty jako pozitivní kvality do filosofie edukace umožňuje formovat vzdělávací přístup překonávající krizi modernity spojené s tradičnějšími formami edukačních konceptů.
Dva výzkumy úspěšnosti programu Začít spolu (v prostředí mateřských škol a na prvním stupni základních škol) nezávisle na sobě dokazují, že existuje vztah mezi rozvojem socio-emočních dovedností a kognitivních schopností. Na základě analýzy teoretických a výzkumných textů (Piaget, Vygotskij, Bronfenbrenner, Damasio, Barrettová a další) vysvětlujeme, proč má rozvoj socio-emoční oblasti důležitý vliv na rozvoj oblasti kognitivní. Tato analýza nám zároveň umožnila artikulovat devět pravidel, která rozvoj kognitivních schopností zefektivňují. Následná aplikace těchto pravidel na předvýzkum v prostředí mateřských škol ukazuje, proč se programu Začít spolu (nejen) v prostředí mateřských škol daří rozvíjet kognitivní schopnosti lépe než ve vzdělávacích programech běžných „tradičních“ zařízení, s nimiž byl srovnáván. Rozhodujícím faktorem je schopnost synchronizovat aplikaci zmíněných pravidel. Na příkladech ukazujeme, že synchronizace je systémově zakódována již v organizační struktuře a ve vzdělávacích procesech programu.
V posledních dekádách přineslo společné vzdělávání výrazné proměny školy a zvýšilo nároky na individualizaci výuky, což mění pojetí spravedlnosti a přináší učitelům nová dilemata. Cílem této studie bylo analyzovat, jak učitelé chápou spravedlnost při hodnocení a podpoře žáků v heterogenních třídách. V rámci širšího výzkumného záměru, zkoumajícího školní neúspěšnost, byly provedeny rozhovory s 12 vyučujícími. Tematická analýza ukázala, že učitelé spravedlnost chápou různě – zatímco někteří zdůrazňují rovnost příležitostí, jiní akcentují férovost ve smyslu zohlednění individuálních potřeb. Nemalá část z nich se pak dostává do dilematu tím, že se snaží dostát nemožnému – naplnit více protichůdných principů spravedlnosti současně. Zjištění poukazují na potřebu větší podpory učitelů při vyvažování těchto principů, aby bylo možné spravedlivě reagovat na rostoucí heterogenitu tříd.
