Výzkum lidského mikrobiomu výrazně přispěl k rozšíření používání probiotik v klinické praxi. Stále více důkazů naznačuje, že účinky probiotik jsou specifické pro jednotlivé kmeny a neměly by být zobecňovány pro všechny mikrobiální rody či druhy. Účinnost probiotik může záviset také na fenotypu onemocnění, charakteristikách hostitele a funkčních metabolických profilech jednotlivých kmenů. Nedávné pokroky v genomice, metabolomice a dalších multiomických technologiích rozšířily možnosti funkční charakterizace probiotických kmenů a identifikace biologicky aktivních metabolitů podílejících se na komunikaci mezi mikrobiotou a hostitelem. Ačkoli omické přístupy nenahrazují klinické potvrzení účinnosti, mohou podpořit racionální předklinickou identifikaci kmenů s funkčními vlastnostmi relevantními pro definované skupiny pacientů. Tento přehled shrnuje současné vědecké a regulační zásady pro výběr probiotik založený na důkazech, s důrazem na specifičnost kmenů, funkční charakterizaci, omikou řízené předklinické hodnocení a klinicky relevantní aplikace u gastrointestinálních, alergických, respiračních a metabolických poruch.
Úvod a cíle: Obezita představuje narůstající klinický problém u kandidátů transplantace jater (LT) a je spojena s horším přežíváním pacientů i štěpů a s vyšším rizikem komplikací. Zkušenosti s farmakologickou léčbou obezity pomocí inkretinových antiobezitik u kandidátů LT jsou zatím velmi omezené. Cílem naší práce bylo zhodnotit vliv farmakologické léčby obezity u tří kandidátek LT na vývoj hmotnosti, funkci jater, komplikace jaterního onemocnění a toleranci léčby. Metody: Tato retrospektivní analýza zahrnula kandidáty LT s obezitou III. stupně, u kterých byla v roce 2025 zahájena farmakoterapie obezity inkretinovými antiobezitiky. Výsledky: V naší práci jsme hodnotili průběh léčby obezity u tří kandidátek LT (ve věku 54–55 let) s obezitou III. stupně (BMI 43,4–44,5 kg/m²) a jaterní cirhózou (Child-Pugh B–C, MELD-Na 17–20). Pacientky byly léčeny semaglutidem, liraglutidem nebo tirzepatidem po dobu 6–12 měsíců. Léčba vedla k redukci celkové tělesné hmotnosti (TBWL – total body weight loss) o 20,2 %, 7,5 % a 6,2 %. Vývoj MELD-Na skóre v průběhu léčby byl −2, −3 a +4. U dvou pacientek došlo v průběhu léčby ke zlepšení jaterní funkce, proto bylo zařazení na čekací listinu (WL) odloženo, třetí pacientka byla zařazena na WL a podstoupila LT s komplikovaným potransplantačním průběhem. Léčba byla u všech pacientek dobře tolerována, bez závažných nežádoucích účinků. Závěr: Farmakologická léčba obezity pomocí inkretinových antiobezitik je u vybraných stabilních kandidátů LT proveditelná, nicméně je nutné věnovat pozornost riziku sarkopenie. Přínos a bezpečnost této léčby u kandidátů LT by měly být ověřeny v rámci prospektivní randomizované studie.
Úvod: Inhibítory Janusovej kinázy (JAK) predstavujú účinnú perorálnu liečebnú možnosť pri stredne ťažkej až ťažkej forme zápalového ochorenia čriev (IBD), ktoré nereaguje na konvenčné a biologické lieky. Boli hlásené hematologické nežiaduce účinky, avšak závažná myelosupresia je zriedkavá a jej klinické zvládnutie – najmä rozhodnutie o pokračovaní liečby u pacientov, ktorí z nej majú podstatný prínos – naďalej predstavuje výzvu. Popis prípadu: Predkladáme prípad 45-ročnej ženy s Crohnovou chorobou postihujúcou hrubé črevo, ktorá bola multirefraktérna voči postupnej liečbe. Liečba upadacitinibom bola zahájená štandardnou indukčnou dávkou (45 mg raz denne), čo viedlo k rýchlej klinickej, biochemickej a pacientkou hlásenej remisii v priebehu jedného mesiaca. Približne po štyroch mesiacoch liečby sa u nej vyvinula normocytárna anémia 3. stupňa s hladinou hemoglobínu 80 g/l. Napriek tejto závažnosti pacientka odmietla trvalé prerušenie liečby upadacitinibom z dôvodu výrazného zlepšenia symptómov a kvality života. Po opakovaných úpravách dávky sa hladina hemoglobínu postupne vrátila do normálneho rozmedzia. Klinická remisia, mukozálne hojenie slizníc a normalizácia zápalových markerov pretrvávali. Záver: Tento prípad ilustruje, že závažná myelosupresia vyvolaná upadacitinibom môže byť reverzibilná skôr znížením dávky než trvalým vysadením lieku, a zdôrazňuje kľúčovú úlohu spoločného rozhodovania u pacientov s IBD, ktorí majú obmedzené zostávajúce terapeutické alternatívy. Počas liečby inhibítormi JAK je nevyhnutné dôsledné hematologické sledovanie, najmä u pacientov, ktorí boli v minulosti viackrát vystavení pôsobeniu imunomodulátorov.
Jak mohou nové poznatky o inhibici interleukinu 23 (IL-23) ovlivnit léčbu ulcerózní kolitidy v klinické praxi? Na tuto otázku se zaměřilo satelitní sympozium společnosti Johnson & Johnson na kongresu ECCO 2026, které moderovala prof. Ailsa Hartová ze St Mark’s Hospital v Londýně. Na sympoziu zazněly nové analýzy studie QUASAR zaměřené na guselkumab i zkušenosti z každodenní klinické praxe.
Ke kongresům ECCO patří tradičně i diskuzní setkání s odborníky umožňující v užším kruhu probrat do detailů některé informace prezentované na sympoziích. Navštívili jsme hned tři z nich věnované novým poznatkům o výsledcích subkutánního infliximabu (infliximabu SC) v léčbě pacientů s idiopatickými střevními záněty (IBD) v klinických studiích, ale především v klinické praxi.
Nová doporučení odrážejí nárůst poznatků, které byly publikovány od vydání předchozího českého doporučeného postupu v září 2017. Základem pro napsání tohoto doporučeného postupu byla doporučení Evropské asociace pro studium jater (EASL) z května 2025. Podle kvalifikovaných odhadů je celosvětově chronicky infikováno virem hepatitidy B (HBV) 254 milionů lidí. Česká republika patří mezi státy s nízkou prevalencí infekce HBV. Infekce HBV může vyvolat závažná, život ohrožující poškození jater – fulminantní hepatitidu, jaterní cirhózu a hepatocelulární karcinom (HCC). Hlavním cílem léčby je prodloužit délku života a zlepšit jeho kvalitu zabráněním progrese chronické hepatitidy do jaterní cirhózy, dekompenzace cirhózy a vzniku HCC. Předpokladem dosažení tohoto cíle je trvalá suprese replikace HBV. Dalšími cíli léčby jsou prevence vertikálního přenosu infekce z matky na novorozence, zábrana reaktivace infekce HBV, léčba extrahepatálních manifestací (EHM) HBV a snížení pravděpodobnosti mezilidského přenosu HBV. Obecně jsou možné dvě strategie léčby chronické hepatitidy B – léčba nukleos (t) idovými analogy (NA) nebo pegylovaným interferonem alfa. V současnosti je naprostá většina pacientů v České republice a v celé Evropě léčena NA. Entekavir (ETV), tenofovir disoproxil fumarát (TDF) nebo tenofovir alafenamid (TAF) by měly být používány jako NA první linie léčby. Hlavní výhodou léčby vysoce účinnými NA s vysokou genetickou bariérou pro vznik rezistence je predikovatelně vysoká a dlouhodobá antivirová účinnost vedoucí k dosažení nedetekovatelné HBV DNA v séru u naprosté většiny adherentních pacientů a příznivý bezpečnostní profil těchto léků. Těmito NA může být léčen každý pacient s chronickou hepatitidou B a představují jedinou možnost léčby u pacientů s dekompenzovanou jaterní cirhózou, po transplantaci jater, s EHM infekce HBV, závažnou akutní hepatitidou B nebo exacerbací chronické hepatitidy B. Při rozhodování mezi ETV, TDF a TAF je potřeba zhodnotit komorbidity (především renální insuficienci a redukci kostní denzity) a další faktory (ženy v produktivním věku, gravidní, vyšší věk).
Akutní pankreatitida se objevuje častěji u nemocných s IBD ve srovnání se zdravou populací. Frekventní příčinou akutní pankreatitidy je podávaná medikace, především léčba azathioprinem nebo mesalazinem, vzácněji jsou etiologickými agens jiná léčiva. Autoimunitní pankreatitida 2. typu se může manifestovat symptomatologií akutní pankreatitidy a bývá více spojena s ulcerózní kolitidou. Cholelitiáza a akutní biliární pankreatitida jsou relativně časté u nemocných s Crohnovou chorobou, kteří mají v anamnéze opakované ileokolické resekce, protože u těchto nemocných je vyšší výskyt cholelitiázy způsoben malabsorpcí žlučových kyselin. Většinou je průběh akutní pankreatitidy u nemocných s IBD lehký a morfologicky se jedná o edematózní formu pankreatitidy s kompletní a trvalou úpravou.
Úvod: Normalizace kvality života je důležitým terapeutickým cílem u pacientů s idiopatickými střevními záněty (IBD). Cíle: Zhodnotit kvalitu života pacientů s IBD v České republice (ČR). Metody: Studie se zúčastnili pacienti s IBD ve věku ≥ 18 let, kteří byli osloveni prostřednictvím gastroenterologických pracovišť v rámci ČR a online prostřednictvím pacientské organizace. Pacienti jednorázově a anonymně vyplnili dotazník zaměřený na různé aspekty kvality života. Výsledky: Studie probíhala v období od září 2024 do května 2025 a zúčastnilo se jí 1 272 pacientů (60 % s Crohnovou nemocí, 58 % žen, medián věku 39 let, 60,3 % léčených biologickou léčbou). Nejčastěji udávaným problémem v souvislosti s IBD byla únava (82,5 %), následovaná gastrointestinálními obtížemi a mimostřevními projevy. Celkem 40 % dotazovaných uvedlo psychické potíže (úzkostné stavy a depresi). Přibližně dvě třetiny nemocných (57–69 %) přiznaly alespoň občasné omezení v sociálních aktivitách, jako jsou cestování, sportování nebo stravování ve veřejných zařízeních. Dvě třetiny respondentů (72,1 %) uvedly, že pracují na plný nebo částečný úvazek a 20,1 % jich pobírá invalidní důchod. Cílená terapie – biologika a malé molekuly (OR 1,74; 95% CI 1,25–2,45), Crohnova nemoc (OR 1,48; 95% CI 1,09–2,03) a frekvence relapsů ≥ 1 rok (OR 2,73; 95% CI 2,02–3,72) zvyšovaly riziko, zatímco vysokoškolské vzdělání (OR 0,48; 95% CI 0,34–0,66) snižovalo riziko invalidity. Závěr: Tato práce poukázala na negativní vliv IBD na různé aspekty života pacientů, zejména osobní a pracovní, a na vysoký výskyt psychických potíží mezi těmito nemocnými.
Úvod a ciele: Alkoholová choroba pečene (ALD) predstavuje jednu z hlavných príčin pokročilého chronického ochorenia pečene na celom svete a je predominantnou etiológiou cirhózy v mnohých európskych regiónoch. Alkoholom asociovaná hepatitída (AH) predstavuje zápalovú manifestáciu ALD a zahàňa široké spektrum závažnosti ochorenia od miernej formy až po ťažkú alkoholom asociovanú hepatitídu (SAH), ktorá je charakterizovaná intenzívnym systémovým zápalom a vysokou krátkodobou mortalitou. Pomer neutrofilov k lymfocytom (NLR) sa etabloval ako jednoduchý marker systémovej zápalovej aktivácie a bol asociovaný s nepriaznivými výsledkami u pacientov s pokročilým ochorením pečene. Jeho distribúcia medzi rôznymi klinickými fenotypmi AH však zostáva nedostatočne charakterizovaná. Cieľom tejto štúdie bolo preto zhodnotiť rozdiely v hodnotách NLR medzi miernou AH a SAH a posúdiť vývoj NLR počas hospitalizácie. Metódy: S využitím nášho prospektívneho registra RH7 sme analyzovali pacientov hospitalizovaných s cirhózou a akútnou dekompenzáciou (AD). Zo 1 109 pacientov zaradených do registra 283 spĺňalo kritériá AD. Priemerný vek súboru bol 51,3 ± 12,1 roka a 59 % tvorili muži. ALD bola najčastejšou etiológiou cirhózy (207 pacientov, 73,1 %). Akútna AH bola identifikovaná ako precipitujúci faktor dekompenzácie u 169 pacientov. Podľa závažnosti ochorenia bolo 37 pacientov klasifikovaných ako mierna AH a 132 pacientov spĺňalo kritériá SAH. NLR bol hodnotený pri prijatí (NLR-0) a na 7. deň hospitalizácie (NLR-7). Výsledky: Pacienti so SAH vykazovali signifikantne vyššiu zápalovú aktivitu v porovnaní s pacientmi s miernou formou ochorenia. Priemerná hodnota NLR-0 bola 4,0 ± 2,5 v skupine s miernou AH a 10,0 ± 9,6 v skupine so SAH (p < 0,001). Podobné rozdiely boli pozorované na 7. deň hospitalizácie, keď priemerná hodnota NLR-7 bola 2,9 ± 1,8 pri miernej AH a 9,8 ± 8,6 pri SAH (p < 0,001). Hodnoty NLR zostávali konzistentne vyššie u pacientov so SAH v porovnaní s pacientmi s miernou AH pri prijatí aj na 7. deň hospitalizácie. Klinické výsledky sa medzi týmito dvoma fenotypmi výrazne líšili. Tridsaťdňová mortalita bola 2,7 % pri miernej AH a 30 % pri SAH. Po 90 dňoch mortalita vzrástla na 14 % a 46 %, pričom jednoročná mortalita dosiahla 24 % pri miernej AH a 55 % pri SAH. Záver: NLR sa významne líši medzi klinickými fenotypmi AH a je výrazne zvýšený pri SAH. Pretrvávajúce zvýšenie NLR počas hospitalizácie pravdepodobne odráža pretrvávajúci systémový zápal charakteristický pre ťažké formy ochorenia. Tieto zistenia naznačujú, že NLR môže slúžiť ako jednoduchý a široko dostupný marker zápalovej aktivity u pacientov s AH.
Role a postavení subkutánního infliximabu (infliximabu SC) v léčbě idiopatických střevních zánětů (IBD) se mění a přesahuje rámec „pouhého“ komfortního podávání. Přibývá důkazů ve prospěch použití infliximabu SC v monoterapii bez imunosupresiv a také o jeho účinnosti v léčbě perianální Crohnovy choroby. Taková byla hlavní témata satelitního sympozia pořádného s podporou společnosti Celltrion 20. února 2026 v rámci programu výročního kongresu Evropské organizace pro Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu (ECCO) ve Stockholmu.
Pracovní skupina pro idiopatické střevní záněty (PS IBD) České gastroenterologické společnosti přináší v následujícím textu aktualizovaná doporučení pro medikamentózní léčbu ulcerózní kolitidy (UC). Tato doporučení zahrnují přehled léků konvenčních i medikamentů označovaných jako pokročilá (advanced) nebo též cílená léčba. Její rychlý rozvoj v posledních letech dále akceleroval a přinesl nové možnosti pacientům, u nichž konvenční léčiva selhávají nebo nejsou tolerována. Aktualizovaná doporučení jsou ve srovnání s předchozími [1] textem stručnějším a více zaměřeným na praktické informace o léčbě. Užitečnou pomůckou by pro čtenáře měl být závěrečný algoritmus, který shrnuje současné poznatky a zkušenosti expertů PS IBD v oblasti cílené terapie UC. Praktickou stránku textu podtrhuje i rozdělení cílené léčby na léky první linie a vyšších linií tak, jak stanovují aktuální úhradové podmínky Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Do textu jsme nezařadili část věnovanou léčbě IBD v graviditě a laktaci, toto téma bude publikováno v samostatném článku v některém z dalších čísel časopisu. Narůstající potřeba moderní léčby spolu s dramaticky stoupajícími počty pacientů s UC v České republice vyžadují zapojení stále většího počtu aktivních gastroenterologů a zájemců o problematiku IBD. Právě jim je následující text určen především.
Výzkum a vývoj nových léčiv pro terapii idiopatických střevních zánětů se soustředí na přibližně 20 potenciálních farmakodynamických cílů. Největší část z nich tvoří receptory pro mediátory zánětu a enzymy podílející se na jejich funkci a také samotné cytokiny. Kromě toho se jeví jako potenciální terapeutická možnost ovlivnění mikro-RNA, kontrolního bodu imunitních reakcí nebo inflamazomu. Nejdále zatím pokročil vývoj v oblasti inhibice cytokinu TL1A, stimulace funkce mikroRNA-124, inhibice transsignální dráhy interleukinu 6 a blokáda receptoru typu I pro transformující růstový faktor β. Žádný z testovaných cílů se však zatím nejeví jako zcela specifický pro patofyziologii idiopatických střevních zánětů, což je podmínkou vývoje potenciálně kurativní farmakoterapie.
Chimérickou monoklonální protilátku proti tumor nekrotizujícímu faktoru (TNF), pro kterou dnes používáme generický název infliximab, vyvinuli J. Le a J. Vilček na New York University School of Medicine ve spolupráci s firmou Centocor (později Janssen Biotech) pod názvem cA2. V roce 1992 ji M. Feldmann a R. Maini použili v první proof-of-concept studii u revmatoidní artritidy k průkazu hypotézy, že TNF stojí na vrcholu zánětlivé kaskády autoimunitních zánětů. V roce 1998 ji americká Food and Drug Administration (FDA) schválila pod výrobním názvem Remicade pro léčbu Crohnovy nemoci. Mezi lety 1999 a 2006 byla registrována pro léčbu řady dalších autoimunitních onemocnění. Jako jeho první biologicky podobný léčivý přípravek (biosimilar) byl v roce 2014 registrován přípravek s označením CT-P13 vyvinutý firmou Celltrion. Infliximab zásadním způsobem posunul možnosti farmakoterapie řady autoimunitních onemocnění, ale přispěl i ke studiu jejich patofyziologie a k pokroku biologické léčby obecně.
Krvácení do gastrointestinálního traktu (GIT) se u pacientů s chronickým onemocněním ledvin (CKD) vyskytuje častěji a může mít závažnější klinické důsledky než krvácení do GIT u běžné populace. Na podkladě dostupných údajů lze doložit, že pokročilá stadia CKD, a zvláště chronické selhání ledvin představují významné nezávislé faktory pro krvácení do GIT. Specifickým nezávislým faktorem pro krvácení do GIT je pravidelná hemodialyzační léčba. Zvýšené riziko krvácení do GIT u těchto pacientů se uplatňuje na zvýšené frekvenci a délce hospitalizací a zvýšené mortalitě. Pacienti v pokročilých fázích CKD jsou hospitalizováni s krvácením do GIT v závažnějším klinickém stavu proti běžné populaci. Navíc je patrné, že schopnost poskytnout těmto pacientům účinnou léčbu, zvláště časnou endoskopickou léčbu, je snížena, což se patrně částečně promítá do zvýšené mortality. Tyto údaje naznačují, že problematice krvácení do GIT je třeba věnovat zvýšenou pozornost s cílem zlepšit léčebné výsledky a snížit mortalitu u těchto pacientů.
Crohnova choroba je chronické zápalové ochorenie rôznych častí tráviaceho traktu, v rámci ktorého môže dôjsť k postihnutiu orgánov aj mimo tráviaci trakt. V prezentovanej kazuistike opisujeme prípad pacientky, u ktorej sa rozvinulo raritné postihnutie laryngu Crohnovou chorobou s následným multiodborovým terapeutickým manažmentom.
Invazívne fungálne infekcie patria medzi závažné infekčné komplikácie u pacientov po transplantácii pečene s vysokou morbiditou a mortalitou. Aspergilóza je druhou najčastejšou z invazívnych mykóz a vo väčšine prípadov sa vyskytuje v diseminovanej forme s postihnutím viacerých orgánov. Izolované postihnutie CNS sa považuje za vzácnu komplikáciu. V našej kazuistike prezentujeme prípad pacienta po transplantácii pečene, u ktorého sa vo včasnom posttransplantačnom období rozvinuli bolesti hlavy, ku ktorým sa neskôr pridružili poruchy zraku. Po niekoľkých mesiacoch od začiatku symptómov prinieslo definitívnu gnózu až histologické vyšetrenie lézie lokalizovanej na klinovej kosti lebky s potvrdením infekcie vyvolanej Aspergillus spp. U pacienta bola zahájená antimykotická liečba podľa odporúčaní infektológa s následným frekventným monitorovaním hladín imunosupresív v ambulantnom sledovaní.
Zavádění nových léčiv u Crohnovy nemoci a ulcerózní kolitidy má v poslední době velkou pravidelnost a šíři. Od roku 2024 jsou to především monoklonální protilátky namířené proti IL-23, od kterých jsou velká očekávání, především v léčbě Crohnovy nemoci. V současné době nemáme žádné spolehlivé biologické, genetické nebo molekulární markery, které by mohly být využity v klinické praxi pro odhad prognózy nemoci a léčebné odpovědi. Nadějným přístupem je těsné monitorování léčebné trajektorie a hledání minimální reziduální histologické aktivity nemoci. Nemocní s velmi rychlou terapeutickou odpovědí dosahují lepších dlouhodobých výsledků s ohledem na trvalou remisi choroby a normalizace kvality života.
Úvod: Anémia z nedostatku železa (IDA) je častá mimokrevná manifestácia zápalových črevných ochorení (IBD), ktorá výrazne zhoršuje kvalitu života. Táto štú hodnotila účinnosť intravenóznej železovej karboxymaltózy (ICM) pri korekcii IDA a jej vplyv na kvalitu života, adherenciu k liečbe a frekvenciu exacerbácií ochorenia u pacientov s IBD. Metódy: Prospektívna jednocentrová štú zahŕňala 94 dospelých pacientov s IBD a potvrdenou IDA. Účastníci dostali intravenóznu ICM (dávka vypočítaná podľa Ganzoniho vzorca) a boli sledovaní po dobu 6 mesiacov. Primárne výsledky zahŕňali normalizáciu hemoglobínu (Hb), hodnoty kvality života (dotazník IBDQ), adherenciu k liečbe a miery exacerbácií ochorenia. Výsledky: Podanie ICM viedlo k významnému zvýšeniu hladín Hb (z 92,1 ± 10,8 g/l na 113,7 ± 11,0 g/l; p < 0,0001) a sérového železa (z 4,6 ± 2,1 µmol/l na 20,3 ± 9,1 µmol/L; p < 0,0001). Skóre kvality života sa výrazne zlepšili (IBDQ z 125 ± 24 na 162 ± 19; p < 0,001). Adherencia k liečbe bola 89,4 % a frekvencia exacerbácií IBD klesla o 52,3 % v porovnaní s pred liečbou. Záver: Úspešná korekcia anémie s použitím ICM u pacientov s IBD výrazne zlepšuje kvalitu života, zvyšuje adherenciu k liečbe a znižuje frekvenciu exacerbácií ochorenia, čo podporuje dôležitosť agresívneho manažmentu anémie v tejto populácii.
