Předložená studie se zaměřuje na jeden z nejméně poznaných hradů na Olomoucku – Špraněk, situovaný v Javoříčském krasu na katastrálním území obce Březina, v trati Zkamenělý zámek. Z hradu se do současnosti dochoval pouze mohutný příkop a několik málo nevýrazných fragmentů zdiva. Jeho založení je pravděpodobně spojeno s osobou Dětřicha ze Špraňku před rokem 1313, zatímco zánik bývá kladen do období markraběcích válek. Z archeologického hlediska byla lokalita dosud zkoumána jen okrajově, v posledních letech však v areálu hradní zříceniny proběhlo několik povrchových průzkumů a v blízkosti zájmové lokality byla identifikována porušená vápenická pec. Cílem článku je shrnout nově získané poznatky o tomto šlechtickém sídle a zasadit je do širšího kontextu vývoje hradních lokalit v oblasti Bouzovska.
Cílem studie je charakterizovat fragment kamenného hmoždíře nalezeného na hradě Rokštejně, zohlednit jeho formální vlastnosti a stopy výroby včetně určení použitého materiálu. Po formální a terénní analýze situace naznačit jeho kontext užívání v rámci hradního areálu. Na základě popisu archeologické situace představit srovnání s obdobnými situacemi a nálezy. Studie poukazuje na to, že hmoždíře jsou většinou spojovány především s drcením a rozmělňováním směsí a past, přičemž forma hmoždíře a jeho opotřebení odráží každodenní užívání v kuchyňském provozu hradu. Výsledky přispívají k hlubšímu porozumění hmotné kultuře středověkého hradního sídla a funkčnímu využití kamenických nástrojů.
Západní Čechy patřily k regionům, kde došlo k výrazné urbanizaci po polovině 13. století, kdy byla během krátké doby vybudována síť základních královských měst. Západní Čechy byly zároveň tranzitní oblastí dálkového obchodu, který spojoval Čechy s Bavorskem, Horní Falcí a Horními Franky. Není proto náhodou, že všechna královská města vznikla na důležitých dálkových tranzitních komunikacích: Řezenské, Norimberské, Německé, České/Bavorské, Vintířově cestě a Zlaté stezce. Orientaci měst na dopravu a obchod podtrhují privilegia a výsady týkající se výročních trhů, práva výběru cel a mýt, nuceného skladu, ale také přítomnost objektů dopravní infrastruktury. Trasování komunikací se výrazně promítlo do vývoje městského urbanismu. Cílem příspěvku je na základě rozboru mapových pramenů v GIS ukázat, jak mohl průběh dálkových komunikací ovlivnit celkovou topografii a urbanistický vývoj středověkých měst v době před lokací a po lokaci.
Studie se věnuje hradu u Božanova na Broumovsku, jehož existence není zaznamenána v písemných pramenech. Na základě dřívějších archeologických výzkumů byl chronologický rámec provozu lokality stanoven do druhé poloviny 13. až počátku 14. století. Podle skladby nálezů z hradního jádra, ve které převládají militaria a předměty související s přítomností koní a jezdců, lze očekávat vojenskou úlohu lokality a přítomnost družiny. V roce 2025 byla realizována prospekce detektory kovů, která pokryla okolí hradu. Přítomnost militarií (především hroty šípů) v perimetru hradu dokládá, že hrad byl dobýván. Na základě rozptylu nálezů lze určit dva směry útoku. Hlavní útok byl veden z jihozápadu, kde útočníci využili převýšený přilehlý svah. Zánik hradu, který patřil benediktinskému řádu se sídlem v nedalekém Broumově, nastal po roce 1300. Lze ho spojit s povstáním rychtářů z Broumovska proti benediktinské vrchnosti, které v této době proběhlo. Shromážděný soubor hrotů šípů vykazuje ve srovnání s jinými soubory z první poloviny 15. století nižší hmotnostní hodnoty, což zároveň koreluje s menším rozptylem nálezů ve vzdálenosti od lokality. Oba trendy lze spojit s nárůstem výkonu samostřílů mezi 13. a 15. stoletím. Situace zjištěná u hradu nad Božanovem je vzácná, neboť dosud z kontextu střední Evropy postrádáme obdobné hmotné doklady dobývání hradů z přelomu 13. a 14. století se znalostí přesných prostorových vazeb militarií, což kontrastuje se stavem poznání u hradů dobývaných během 15. století.
