Princip fotodynamicka terapie (PDT) spociva v interakci mezi světlem urcite vlnove delky a molekulou fotosenzibilizujici latky, selektivně vychytavanou nadorovými buňkami. Výsledkem teto interakce je tvorba singletniho kysliku a jiných toxických radikalů, ktere způsobuji destrukci nadorových buněk. Zasadni roli hraje volba optimalniho foto-senzibilizatoru. V nasi praci hodnotime fototoxický ucinek syntetickeho porfyrinu TPPS4 [meso-tetra (4-sulfonatophenyl) porphine] na buňky lidskeho urotelialniho nadoru (J82) a na benigni urotelialni buňky (UROtsa) in vitro. Fototoxicita stoupala u buněk J82 se zvysujici se koncentraci TPPS4 až do 50 ug/ml, přicemž inkubace s 50 ug/ml TPPS4 nasledovana ozařenim davkou 100 i/cm1 měla za nasledek redukci poctu živých buněk na 6 % hodnoty kontroly. Nejvyssiho ucinku PDT bylo dosaženo ozařenim vlnovou delkou 645 nm, ktera byla při davce zařeni 50 i/cm1 o 36 % ucinnějsi (P < 0,001) než 63 5 nm a o 32 % než 655 nm (P < 0,001). Při použiti koncentrace TPPS4 50 ug/ml a davky zařeni 50 i/cm1 byla PDT o 33,9 % ucinnějsi u malignich buněk J82 než u benignich buněk UROtsa (P < 0,001).