Cil: V soucasne době jsme svědky velkeho rozmachu rekonstrukcni urologie. Operace derivujici moc jsou v soucasne době indikovany nejenom u pacientů s lokalně pokrocilým onkologickým onemocněnim mocoveho měchýře, ale stale castěji rovněž u pacientů s konzervativně nezvladatelnými dysfunkcemi dolnich cest mocových. Pro pacienty, kteři nejsou vhodnými kandidaty derivace ortotopickou neovezikou, je heterotopicka kontinentni neovezika idealnim řesenim. Hlavnim problemem heterotopicke nahrady je vytvořeni mechanismu zajisťujiciho kontinenci. Autoři uvaději sve zkusenosti s heterotopickou neovezikou podle profesora Yachii z Hadery (Izrael), kterou autor nazval Hadera-pouch. Material a metody: Hadera-pouch je heterotopicka neovezika vytvořena z ceka a colon ascendens, apendix je vysit do pupku a slouži k evakuaci neoveziky intermitentni katetrizaci. Kontinence je dosaženo protaženim apendixu (popřipadě ilealniho segmentu) mezi třemi izolovanými snopci musculus rectus abdominis. Tento typ neoveziky byl aplikovan v průběhu let 2001-2005 u 12 pacientů ve věku od 15-70 let (průměr 39 let). V souboru byli tři muži a devět žen. Třikrat byla neovezika indikovana pro urotelialni karcinom stadia T2-T3b, ctyřikrat pro painful-bladder syndrom, třikrat pro neurogenni dysfunkce dolnich mocových cest při meningomyelokele a dvakrat pro neurogenni dysfunkce dolnich mocových cest u pacientů s posttraumatickou misni lezi. Výsledky: Delka sledovani souboru je 4-36 měsiců (prům. 16,7 měsiců). Funkcni kapacita neoveziky se pohybuje v rozmezi 250-700 ml, průměrně 440ml. Pacienti provaději autokatetrizaci 4-8x/24 hodin. Deset pacientů je plně kontinentnich, jedna pacientka vyřesila nocni inkontinenci obturaci apendikostomie, u druhe bylo uspokojive kontinence dosaženo podavanim anticholinergik. U dvou pacientů jsme v pooperacnim obdobi zaznamenali ataky pyelonefritidy. Jedna pacientka měla v casnem pooperacnim obdobi potiže se zavedenim katetru při autokatetrizaci. U jedne pacientky byla pro trvale bolesti abdominalni krajiny a tim nemožnost autokatetrizace (při dobre kontinenci neoveziky) indikovana po roce konverze na cekalni konduit. Ostatni pacienti jsou s touto formou derivace maximalně spokojeni. Zavěr: Hadera-pouch nabizi vynikajici formu heterotopicke neoveziky. Kontinence je dosaženo permanentnim napětim svalových vlaken, mezi jejichž snopci je apendix resp. ilealni segment protažen.

Uvod: Roztrousena skleroza (RS) je systemove autoimunitni onemocněni postihujici struktury centralniho nervoveho systemu (CNS). Ve velkem procentu připadů patři do obrazu onemocněni tež symptomatologie dysfunkci dolnich cest mocových (frekvence, urgence, urgentni inkontinence, evakuacni dysfunkce). Poskozeni funkce hornich mocových cest je naopak popisovano relativně zřidka. Cilem prace je analýza funkci hornich cest mocových ve vlastnim souboru pacientů s RS. Material a metody: Autoři prezentuji analýzu funkci hornich mocových cest u celkem 148 nemocných s roztrousenou sklerozou (39 mužů, 109 žen). Průměrna delka trvani nemoci (doba od pocatku trvani přiznaků choroby) byla 12,6 (2-47) let. Průměrna hodnota EDSS skore (Expanded Disability Status Scale) vyjadřujiciho miru zavažnosti choroby byla v nasem souboru 4,47 (0-8,5). V souboru udavalo celkem 133 (89,9%) pacientů přiznaky dysfunkci dolnich mocových cest. Průměrna doba trvani přiznaků dysfunkci dolnich cest mocových byla 7,19 (2-43) let. U pacientů v souboru bylo provedeno funkcni vysetřeni ledvin pomoci stanoveni clearence seroveho kreatininu. Výsledky: Průměrna hodnota clearence seroveho kreatininu v souboru byla 2,23ml/s/1,73m2 (0,776-8,5). Hodnoty pod dolni hranici normy byly zaznamenany u 4 (3,01 %) pacientů v souboru. Hodnotu kreatininove clearence jsme korelovali s delkou trvani přiznaků nemoci, s dobou uplynulou od stanoveni diagnozy roztrousene sklerozy, s dobou trvani symptomů dolnich cest mocových a se stadiem onemocněni vyjadřeným hodnotou EDSS. Ani v jednom z těchto připadů se nepodařilo prokazat statistickou zavislost. Zavěr: Ziskane výsledky ukazuji, že zatimco dysfunkce dolnich cest mocových u pacientů s RS jsou velmi caste a patři mezi zakladni symptomy choroby, poskozeni funkce hornich cest mocových jsou výjimecne.

INTRODUCTION AND OBJECTIVE:Female subvesical obstruction is frequently underestimated and its clinical importance is relativized. At the present time it is not defined precisely and most authors use the urodynamic method for diagnosis. The aim of the work was to evaluate the results of examination of subvesical obstruction by several diagnostic methods and to compare it with the results of therapy in symptomatic female patients with subvesical obstruction determined by calibration of urethra.MATERIAL AND METHODS:In the group of 31 patients with symptoms of lower urinary tract (urgent symptomatology, obstruction symptomatology, relapsing infection of lower urinary pathways), where the calibration determined the urethra lumen less than 22Ch, the analysis of voiding urethrocystography. The same examinations were also made three months after endoscopic operation therapy (urethrotomy, endoresection of the bladder neck) and the comparison is described. One year after the surgery the subjective satisfaction of the patients was evaluated and semi-objective parameters obtained by analysis of the micturion diaries as well.RESULTS:Only three (9.68%) of patients of the cohort fulfilled all urodynamic criteria of obstruction according to Blaivas, only in four (12.9%) patients the pathological finding during voiding urethrocystography. In spite of that the deobstruction therapy reached a complete disappearance of the symptomatology in nine (29.0%) and a substantial improvement of the condition in 15 (28.4%) patients.CONCLUSION:In our opinion the clinical importance of subvesical obstruction in women is greater than generally presented. None of the urodynamic or imaging methods is able to reveal the obstruction safely and the calibration of urethra should be therefore a routine part of examination in women with symptoms of disorders in lower urinary tract. Uretrotomy is a simple and effective method in the therapy of subvesical obstruction in women with very good outcomes.

Perforation of the urinary bladder is, in most cases, caused by a blunt or penetrative trauma, respectively by an iatrogenic trauma. A spontaneous rupture of the urinary bladder is very rare. In the literature, its relation with alcohol abuse is speculated. Due to their minimal frequency rates, the diagnosis is very difficult and, not uncommonly, the diagosis is verified only upon surgical revision. The authors present two cases of urgent diffuse peritonitis originating from spontaneous perforations of the urinary bladder.

The authors present a summary of literature data and their own experience with management of locally advanced rectal carcinomas. They prefer advanced surgical procedures, such as pelvic exenterations, and urge for preserving "quality of life".

Autoři referuji o svem aktivnim přistupu u nemocných se zavažným postiženim mocových cest způsobeným gynekologickou nebo kolorektalni malignitou. Prezentuji soubor 16 pacientek s gynekologickou malignitou a 6 pacientů s adeno-karcinomem rektosigmatu, kteři v době vysetřeni neměli prokazane vzdalene organove metastazy. Karnoffskeho index pacientů se pohyboval mezi 100 ? 60. Předpokladana delka jejich života byla vice než 6 měsiců. Pro uplnou obliteraci panevnich useků mocovodů nebo pro nadorovou infiltraci mocoveho měchýře byli odkazani na trvalou zevni drenaž moci, kterou netolerovali. Podle charakteru postiženi mocových cest byly u nemocných indikovany derivacni výkony (ilealni konduit dle Brickera, ortotopicka nahrada, implantace mocovodů do kolostomie, transureteroureteroanastomoza, popřipadě augmentace mocoveho měchýře). Pacienti byli sledovani od 2 do 24 měsiců. Nasledna onkologicka lecba byla realizovana u 12 z nich. 9 pacientů zemřelo za 8 ? 14 měsiců od operace na generalizaci onemocněni. Žadný z nich nezemřel v souvislosti s pooperacni komplikaci. Je zdůrazňovano aktivni využivani možnosti rekonstrukcnich urologických postupů u vybraných onkologických pacientů.

SUMMARY

Na nasem pracovisti jsme v zaři roku 2000 lecili celkem 11 pacientů s Peyronovou chorobou aplikaci nizkovýkonneho laseru. Soubor tvořila skupina mužů ve věku 28 až 61 let s touto diagnozou, u kterých neměla předchozi lecba pomoci peroralnich nebo injekcne aplikovaných preparatů do plaku efekt. Sledovali jsme vliv laseru na bolest, velikost indurace, zakřiveni penisu a erektilni dysfunkci. U 100 % pacientů doslo k vymizeni bolesti, u 82 % k objektivnimu zmenseni indurace, u 50 % pacientů k upravě zakřiveni a u 67 % k upravě erektilni dysfunkce s přetrvavanim přizniveho efektu i po 3 měsicich od ukonceni lecby, a to vse bez jakýchkoliv vedlejsich ucinků. Na zakladě těchto výsledků se jevi nizkovýkonný laser ucinný v terapii Peyronovy choroby. Nevýhodou je jeho vysoka pořizovaci cena.

Autoři sledovali hladiny tkaňoveho polypeptidickeho antigenu v seru (TPA-S) a v moci (TPA-U) u celkem 274 nemocných, kteři byli rozděleni do 5 skupin: probandi bez zjevne patologie urotraktu, s infekci mocových cest, s urolithiasou, s nadory renalniho parenchymu a probandi s nadory vývodných cest mocových. Byla porovnavana hladina TPA-S a TPA-U mezi jednotlivými skupinami, byla sledovana rovněž zavislost hladin TPA-S a TPA-U na dynamice jednotlivých onemocněni při opakovaných odběrech.Byla zjistěna signifikantně vyssi hladina TPA-S u nemocných s nadory vývodných cest mocových a signifikantně vyssi hladina TPA-U ve vsech skupinach s výjimkou lithiatiků.Dale byla ověřovana možnost využiti TPA-U při predikci recidiv povrchových nadorů mocoveho měchýře. V souladu s dosud publikovanými studiemi na toto tema autoři konstatuji nizkou vypovidaci schopnost TPA-U ve smyslu screeningoveho markem onkologických onemocněni urotelu.V zavěru prace vsak autoři upozorňuji na možnost využiti TPA-U ke sledovani sanace infektů mocových cest.