BackgroundVenous thromboembolism (VTE) remains a critical concern in plastic and reconstructive surgery (PRS) due to prolonged operative duration, perioperative immobility, and procedure-specific risks. While low-molecular-weight heparin (LMWH) has been the prophylactic standard, use of direct oral anticoagulants (DOACs) and aspirin (ASA) has been gaining traction. This study summarizes prophylactic practices in PRS.MethodsA systematic search of three databases was conducted. Studies evaluating ASA, DOACs, or LMWH prophylaxis in PRS with VTE, bleeding, or 30-day reoperation rates were included. Mixed anticoagulant regimens were excluded. Data on dosage, duration, and complication rates were extracted. A random-effect meta-analysis of proportions was conducted.ResultsOf 884 studies screened, 7 met inclusion criteria, totaling 3,475 patients: ASA (n=402), DOACs (n=2056), and LMWH (n=802). Common regimens included ASA 325mg daily for 5 days and DOAC 10mg daily for 10 days; LMWH dosing varied. VTE rates were low across groups: 1.15% ASA, 0.3% DOACs, and 0.44% LMWH. Hematoma rates were similar for ASA (4.6%) and LMWH (4.5%), while DOACs had a higher rate (8.7%), largely influenced by an outlier. Reoperation rate was highest for ASA (16.9%), followed by DOACs (10.5%) and LMWH (8.0%).ConclusionDespite comparable VTE rates across agents, variability in bleeding and reoperation highlights the need for procedure-specific, individualized prophylaxis. ASA and LMWH may offer more predictable safety profiles, while DOACs remain promising but warrant further investigationLevel of Evidence IIIThis journal requires that authors assign a level of evidence to each article. For a full description of these Evidence-Based Medicine ratings, please refer to the Table of Contents or the online Instructions to Authors www.springer.com/00266.
BACKGROUND:Severe atherosclerotic internal carotid artery stenosis may progress to complete internal carotid artery occlusion (ICAO). Therefore, ICAO represents an advanced form of carotid artery disease. We sought to investigate the association between ICAO with atherosclerotic disease in other arterial beds and vascular risk factors and to identify the patient implications of the diagnosis of ICAO. METHODS:Using the term "Internal carotid artery occlusion," a search of PubMed/MEDLINE, Scopus, and Embase between 1980 and 2025 revealed 10,588 results. After exclusion of case reports, letters to the Editor and Editorials, 5771 reports were identified. Following meticulous screening of the identified reports, 28 studies specifically addressing patient with ICAO cohorts were included in the final analysis. A quantitative and qualitative synthesis analysis was performed. A questionnaire was subsequently developed and sent out to 63 participants from the United States (n = 21) and several European countries (n = 42), aiming to achieve consensus regarding the optimal management of patients with ICAO. Three participants did not respond. The Consensus Coordinator abstained from voting to avoid introducing bias, resulting in a final voting panel of 60 participants. RESULTS:Across included studies, the proportion of patients with ICAO presenting with neurologic symptoms varied widely, ranging from 38% to 100%, whereas approximately 24% to 27% of patients were asymptomatic at the time of diagnosis. Consensus (≥75%) was achieved in 11 of the 17 (64.7%) prespecified statements. Most participants agreed that atherosclerotic ICAO represents a systemic manifestation of advanced atherosclerosis rather than isolated cerebrovascular pathology (56/60; 93.3%). Duplex ultrasound study should be used as the first-line diagnostic tool for suspected ICAO, with computed tomography angiography or magnetic resonance angiography confirmation if necessary (59/60; 98.3%). Optimal medical therapy (including antiplatelet, antihypertensives, statins, and glycemic control) remains the cornerstone of ICAO management (59/60; 98.3%). Lifestyle and metabolic risk factor optimization, smoking cessation, optimizing body weight, a healthy diet and exercise, should be strongly advised in all patients with ICAO (60/60; 100%). Most participants concurred that ICAO revascularization should be centralized in specialized vascular-neuro centers equipped for intraoperative neuromonitoring and advanced hemodynamic control (57/60; 95.0%). Finally, most participants agreed that current evidence for ICAO intervention is insufficient and that a global registry should be created to record outcomes and guide future trials (56/60; 93.3%). CONCLUSIONS:This international, multispecialty consensus highlights ICAO as a marker of advanced, systemic atherosclerosis. Management should emphasize comprehensive evaluation for multisystem vascular disease and aggressive modification of cardiovascular risk factors. Best medical therapy remains the cornerstone of the management of patients with ICAO, with conservative or invasive interventions considered selectively based on symptom status, anatomic considerations, procedural risk, and institutional expertise, to reduce the overall cardiovascular disease burden.
Pracovní skupina pro idiopatické střevní záněty (PS IBD) České gastroenterologické společnosti přináší v následujícím textu aktualizovaná doporučení pro medikamentózní léčbu ulcerózní kolitidy (UC). Tato doporučení zahrnují přehled léků konvenčních i medikamentů označovaných jako pokročilá (advanced) nebo též cílená léčba. Její rychlý rozvoj v posledních letech dále akceleroval a přinesl nové možnosti pacientům, u nichž konvenční léčiva selhávají nebo nejsou tolerována. Aktualizovaná doporučení jsou ve srovnání s předchozími [1] textem stručnějším a více zaměřeným na praktické informace o léčbě. Užitečnou pomůckou by pro čtenáře měl být závěrečný algoritmus, který shrnuje současné poznatky a zkušenosti expertů PS IBD v oblasti cílené terapie UC. Praktickou stránku textu podtrhuje i rozdělení cílené léčby na léky první linie a vyšších linií tak, jak stanovují aktuální úhradové podmínky Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Do textu jsme nezařadili část věnovanou léčbě IBD v graviditě a laktaci, toto téma bude publikováno v samostatném článku v některém z dalších čísel časopisu. Narůstající potřeba moderní léčby spolu s dramaticky stoupajícími počty pacientů s UC v České republice vyžadují zapojení stále většího počtu aktivních gastroenterologů a zájemců o problematiku IBD. Právě jim je následující text určen především.
Vážené a milé kolegyně a kolegové, dovolte mi pozvat vás k přečtení dalšího čísla Gastroenterologie a hepatologie a představit vám část jeho obsahu věnovanou klinické a experimentální gastroenterologii. Irena Fillová z Martina se v přehledovém článku věnuje problematice dysfagie a především úloze klinického logopeda v její diagnostice a léčbě. Dysfagie není pouze problémem ezofageálního transportu, ale často zahrnuje také orofaryngeální a funkční poruchy. Autorka proto zdůrazňuje význam interdisciplinární spolupráce gastroenterologa a klinického logopeda-dysfagiologa, která umožňuje přesnější diagnostiku, bezpečnější nutriční management a účinnější léčbu. Adam Lukáč z Martina se ve své původní práci zabývá prediktory manometrické odpovědi na domácí biofeedback v kombinaci s lokální elektrickou stimulací u pacientek s fekální inkontinencí. Ve skupině 48 žen bylo po 12 týdnech klasifikováno 18 pacientek jako manometrické respondérky. Ty měly před zahájením léčby nižší klidové anorektální tlaky a kratší délku zóny vysokého tlaku. Výsledky naznačují, že výchozí manometrické parametry by mohly pomoci při charakterizaci pacientek vhodných k této léčbě, jejich význam pro výběr pacientů však bude nutné ověřit v prospektivních studiích. Radovan Lukáčik z Prahy se svými kolegy prezentuje první zkušenosti s farmakologickou léčbou obezity u kandidátů transplantace jater. Retrospektivně hodnotili tři pacientky s obezitou III. stupně a jaterní cirhózou léčené semaglutidem, liraglutidem nebo tirzepatidem po dobu 6–12 měsíců. U všech došlo k významnému poklesu tělesné hmotnosti, u dvou pacientek ke zlepšení jaterní funkce a odložení zařazení na čekací listinu. Léčba byla dobře tolerována bez závažných nežádoucích účinků. Práce zároveň upozorňuje na nutnost prevence sarkopenie a potřebu dalších prospektivních studií. Sabina Krautstenglová z Prahy popisuje zkušenosti jednoho centra s endoskopickou full-thickness resekcí pomocí systému FTRD. V souboru 123 pacientů bylo provedeno 127 výkonů s technickou úspěšností 89 % a kompletní R0 resekcí v 66,9 % případů. Komplikace se vyskytly u 12,6 % výkonů, nejčastěji šlo o krvácení. Kontrolní koloskopie ukázala lokální reziduum nebo recidivu u 10,1 % vyšetřených pacientů. Výsledky potvrzují místo EFTR mezi metodami určenými k léčbě obtížně resekovatelných lézí gastrointestinálního traktu. Věřím, že i toto číslo nabídne zajímavá témata z různých oblastí gastroenterologie a přinese nové informace využitelné v každodenní praxi. Děkuji všem autorům za jejich práci a vám, čtenářům, přeji příjemné čtení a hezký zbytek letních prázdnin. Tomáš Hucl prof. MUDr. Tomáš Hucl, Ph.D.koeditor sekce Klinická a experimentální gastroenterologietohu@ikem.cz
Úvod a cíle: Obezita představuje narůstající klinický problém u kandidátů transplantace jater (LT) a je spojena s horším přežíváním pacientů i štěpů a s vyšším rizikem komplikací. Zkušenosti s farmakologickou léčbou obezity pomocí inkretinových antiobezitik u kandidátů LT jsou zatím velmi omezené. Cílem naší práce bylo zhodnotit vliv farmakologické léčby obezity u tří kandidátek LT na vývoj hmotnosti, funkci jater, komplikace jaterního onemocnění a toleranci léčby. Metody: Tato retrospektivní analýza zahrnula kandidáty LT s obezitou III. stupně, u kterých byla v roce 2025 zahájena farmakoterapie obezity inkretinovými antiobezitiky. Výsledky: V naší práci jsme hodnotili průběh léčby obezity u tří kandidátek LT (ve věku 54–55 let) s obezitou III. stupně (BMI 43,4–44,5 kg/m²) a jaterní cirhózou (Child-Pugh B–C, MELD-Na 17–20). Pacientky byly léčeny semaglutidem, liraglutidem nebo tirzepatidem po dobu 6–12 měsíců. Léčba vedla k redukci celkové tělesné hmotnosti (TBWL – total body weight loss) o 20,2 %, 7,5 % a 6,2 %. Vývoj MELD-Na skóre v průběhu léčby byl −2, −3 a +4. U dvou pacientek došlo v průběhu léčby ke zlepšení jaterní funkce, proto bylo zařazení na čekací listinu (WL) odloženo, třetí pacientka byla zařazena na WL a podstoupila LT s komplikovaným potransplantačním průběhem. Léčba byla u všech pacientek dobře tolerována, bez závažných nežádoucích účinků. Závěr: Farmakologická léčba obezity pomocí inkretinových antiobezitik je u vybraných stabilních kandidátů LT proveditelná, nicméně je nutné věnovat pozornost riziku sarkopenie. Přínos a bezpečnost této léčby u kandidátů LT by měly být ověřeny v rámci prospektivní randomizované studie.
